Když Jiří Rabel oznámil na facebooku, že doveze do ČR rumy od americké destilerie Privateer, která je zastoupena hvězdou Maggie Campbell, měl jsem velkou radost (update 25/3 Maggie už není v týmu destilerie Privateer). Dle fotky to bude Privateer Navy Yard Barrel Proof a Privateer New England White Rum. Doposud byly rumy Privateer u nás spíše nedostupné. Kdo chtěl mohl vyzkoušet plnění pro Habitation Velier anebo objednat některou lahev ze zahraničí. A teď se můžeme těšit konečně i na některá vlastní plnění Privateeru od českého distributora. Snad jich bude brzy více.
Prý se máme na co těšit. Alespoň podle recenze Fat Rum Pirate.
Rum Privateer Navy Yard Barrel Proof – recenze
Společnost Privateer International vyrábí primárně rum, ale lze koupit i gin z jejich “dílny”. V posledních letech byli ztělesněním amerického rumu. V Americe je destilerie Privateer uznáváná jako jedna z nejlepších vůbec.
Rum Privateer je pojmenován po Andrew Cabotovi. Ten byl úspěšným obchodníkem, výrobcem rumu a pirátem pašujícím melasu do Ameriky v průběhu 18. století. Dnešní majitel značky Privateer se jmenuje taktéž Andrew Cabot a je již šestou generací rodiny původního Andrewa Cabota z 18. století.
Měl jsem docela štěstí, že jsem dokázal získat několik vzorků destilerie už dříve. Už jsem pár recenzí napsal a další mám v plánu. Nicméně toto je první rum Privateeru, od kterého mám celou lahev a mohu si ji užít čistě sám. Doposud jsem byl jejich rumy ohromen, tak jsem zvědav jak si povede tento.
Rum Privateer Navy Yard Barrel Proof je vyroben 100 % čistě z melasy a je dvakrát destilovaný. Dříve experimentovali při výrobě i s dehydratovanou třtinovou šťávou. Destilace probíhá na “hybridním” destilačním přístroji, který může operovat jako “pot still” nebo v kombinaci s malou destilační kolonou – proto hybridní. Neptejte se mne na detaily (pozn. mě klidně můžete). Když jde o destilování, tak jdou informace jedním uchem dovnitř a druhým hned ven. Snažím se informace o destilování pochopit a zapamatovat, ale asi nejsou pro mne tak zajímavé, abych to dokázal.
A tak se omlouvám, že jsem asi ten nejméně vzdělaný rumový geek v procesu destilování.
I když je rum Privateer Navy Yard Barrel Proof klasickým plněním, které je stále průběžně vyráběno, jeho náplň není vždy stejná. Každá “várka” je z nového nepoužitého 53 galonového (cca 200 l) sudu vyrobeného z amerického bílého dubu. Stáří rumu je takéž proměnné. Nejmladší plnění bylo/je dvouleté, avšak většina plnění dosahuje téměř pěti let stáří. Odhaduji, že vždy se snaží dosáhnout určitého chuťového profilu při výběru sudu pro lahvování.
Pro dnešní recenzi mám rum ze sudu s označením #P511. Byl nalahvován o síle alkoholu 108,8 proof neboli 54,4 % obj. Jak většina pravděpodobně víte, označení Barrel Proof odkazuje na to co mi v Evropě známe pod pojmem Cask Strength – sudová síla. Každý sud může mít výsledný obsah alkoholu trochu odlišný.
Distrubice jejich rumů v Evropě má akutálně na starost Velier. Díky tomu si lahve Privateeru můžeme v UK koupit. Avšak důležité je zmínit, že tento rum není nikterak levný. Ti z vás, kteří jste posedlí stářím rumu, můžete být překvapeni jeho cenou. Cena £67.95 (cca 2000 Kč, uvidíme co na to Jiří) vám může přijít docela drahá na takto poměrně mladý rum. Za tuhle cenu se Privateer Navy Yard Barrel Proof prodává na The Whisky Exchange.
Lahev Privateeru je vyšší, úzká s částečně vypouklým hrdlem, taková klasická barová lahev. Vzhled je poměrně moderní a informace na etiketě jako označení sudu, síla alkoholu jsou vyplněny ručně. Na zadní etiketa najdete informace o tom, kdo byl Andrew Cabot a také nějaké informace o samotném rumu. Osobně bych ocenil trošku detailnější informace, jako třeba stáří jednotlivých sudů, ale to jsou moje preference.
“V Americe je destilerie Privateer uznáváná jako jedna z nejlepších vůbec.”
Cítím se trošku jako pirát, tak pojďme na rozbor rumu…
Ve skleničce má rum tmavě hnědou barvu s velmi výrazným červeným odstínem. Vůně je ve stylu, kterým jsem od Privateeru očekával. Dominuje v něm sud. Připomíná mi podobné rumy z destilerie Foursquare, těžší rumy z destilerie English Harbour vydané ve spolupráci s Velierem a na konec cítím bourbonové tóny.
Omlouvám se, ale zdá se, že podobnosti mezi rumem a bourbonem vždy přijdou na přetřes, když se jedná o rumy, které tvoří hlavně sudový profil. Pro mne to není žádný problém, protože stejně jako piji rum, tak piji i bourbon.
Ve vůni cítím vanilku, dřevitost, koření s pepřem a sladký dotek melasy. Je to “suchý” (nerad používám toto označení, ale funguje dobře) styl rumu bez nějakých marketingových bludů okolo. Chcete-li, má klasickou rumovou vůni. Je jednoduchá, ale komplexní zároveň. Hřejivá a pěkně vyvážená. Podle vůně bych klidně odhadoval, že rum je starší než doopravdy je.
V chuti je hned velmi poznat chararakter sudu. Chuť je poměrně dřevitá, ale zároveň jemná. Celkem brzy začne paleta chutí vysychat a projeví se hodně dřeva a plus jeho vypálenost. Cítím tam také jemný dotek melasy a fíků nebo datlů. Nejsem si jist, který z nich.
“Privateer nepoužívá do svých rumů žádná aditiva ani rum nefiltrují za studena nebo nepřidávají barvivo.”
Na začátek je potřeba dát si několik doušků, než se chuť v ústech pořádně rozvine. Hned poté je cítit mírná nasládlost, chuť karamelky a tmavé čokolády. Také cítím trošku hořkosti a dotek vanilky. Skrze to vše se projevuje hřejivý tón lískových ořechů a silnější tón dřevitosti, který by mohl svou sílou přebít i samotný rum. Naštěstí je však vše pěkně vyvážené .
Jediný moment, kdy možná poznáte mladší věk tohoto rumu je v dochuti, která je poměrně krátkší. I když není vyloženě nepříjemná. Sklenici si hned nedoplňuji, protože rum zanechává poměrně silnější alkoholový tón. A to se často nestává, věřte mi.
V USA lze tato lahev koupit okolo $40-50. Kdyby taková cena byla i tady v UK, tak bych k celkovému hodnocení přidal ještě půl hvězdy navíc. Na druhou stranu se necítím být okraden nebo oklamán za to, co jsem si koupil. Zvykl jsem si, že uspokojení mé zvědavosti je neocenitelné. Hlavně, když váhám s nákupem některé lahve a pak zjistím, že už je vyprodaná.
A na závěr chci pogratulovat sám sobě, že jsem v recenzi nikde nezmínil Maggie Campbell. To snad musí být poprvé?
Hodnocení: 4 z 5