“One could say that one day of sugarcane cutting can be compared to running half a marathon, in terms of physical efforts,” Wieringa says. “Imagine doing that six to seven days a week, six months in a row without proper rest and hydration.”
“Conditions in sugarcane fields are harsh: Without access to water and shade, workers lose approximately 2.4 kilograms of weight in one working day. During the harvest season, some respondents to a survey conducted by the La Isla Foundation worked 12 hours a day in temperatures that climbed past 100 degrees Fahrenheit (37,8°C). Sugarcane cutters are paid less than a dollar per ton of cane harvested; they harvest an average of four to eight tons. According to Fairfood International, as of September 2013, the agrarian minimum wage is far below the value of the basic basket of goods and services calculated by the Nicaraguan Institute of Development Information.”
Je to necelý měsíc, co jsem se zúčastnil pražského rum festivalu. Musím říct, že místo s atmosférou se mi moc líbilo. Blízkost vody, krásné počasí, spousta rumů, hudba, vše se blížilo karibské náladě. Za mne pochvala pro organizátory.
Ze zajímavosti jsem se šel podívat na koktejlovou soutěž barmanů sponzorovanou rumem Flor de Caňa. Asi po půl minutě jsem musel odejít. Proč?
Jeden z nejzkušenějších barmanů v ČR začal svou prezentaci o rumu Flor de Caňa, tím jak je tato společnost osvícená, stará se o přírodu, ekologii, komunitu a v podstatě vše kolem. Avšak již se vůbec nezmínil o tom, že tato společnost je také zodpovědná za smrt STOVEK dělníků ročně. Ti den co den sekají mačetami ručně cukrovou třtinu, aby tento rum mohl spatřit světlo světa a to v neskutečně tvrdých pracovních podmínkách. Neříkám, že tento rum je jediný, který se takto chová ke svým vlastním lidem.
Bohužel jsem už neshlédl žádného dalšího soutěžícího. Nepředpokládám však, že by ostatní barmani svou prezentaci začali o tom jak lidé umírají kvůli pracovním podmínkám na polích. Tím by pravděpodobně soutěž nevyhráli.
Co si asi návštěvníci, kteří byli přítomni na soutěži, o tomto rumu myslí? Jak je fajn? Proč si ho vlastně nekoupit domů, když se o své okolí dobře stará? Mrzí mne, že lidí nevědomě podpoří fungování této značky a to na základě informací, kterými byli zde ovlivněny.
Ano, nedotýká se nás to osobně, my vidíme jen tu pěknou lahev rumu. Je to tisíce kilometrů daleko, tak proč se vlastně o to zajímat? Proč se vůbec omezovat?
Po mé osobní zkušenosti z JV Asiie, konkrétně Filipín, kde děti spí uprostřed chodníku, protože nemají kam jít. Je to pro mne dostatečně velkým důvodem se omezit v pití či podpoře někoho, kdo za sebou zanechává neúplné rodiny a chudobu. Mimochodem Filipíny jsou podle HDP na obyvatele stále ekonomicky v lepší situaci než Nikaragua.
Přesnější informace a to i jaké pracovní podmínky na polích jsou, si můžete přečíst níže v odkazech. Pracovali byste v takových podmínkách? Věřím, že NE. A to protože my máme na výběr, oni bohužel ne. Buďme rádi za to vše co tu máme, můžeme a nemusíme.
https://munchies.vice.com/en_us/article/qkxv7v/the-silent-epidemic-behind-nicaraguas-rum