V pokračování minulého článku přichází na Austrálii období rumového sucha.
Po rumové rebelii byl jmenován guvernérem kolonie Lachlan Macquaire, původem skotský důstojník . Přijal ekonomiku obchodování s rumem tak, jak byla nastavena a peníze z ní použil na vybudování první nemocnice a kostelu. Také se snažil více zapojit tradiční způsoby obchodování a díky tomu měla Austrálie od roku 1815 něco, co připomínalo fungující ekonomiku.
Zajímavé je, že ani v této době obchodování s rumem se v Austrálii rum stále nevyráběl. Navíc importování dobrého rumu z karibské oblasti se stávalo těžší a těžší. Lodě vypravené ze Sydney nemířily k Barbadosu nebo jeho blízkým ostrovům, mířily opačným směrem k Jávě a Indii. Co bylo horší, vracely se zpět s odporně chutnajícím bengálským rumem. Hrubě vydestilován, lze-li vůbec mluvit o destilaci, bengálský rum chutnal jako benzín. Po jeho požití bylo dosti pravděpodobné, žemísto opojného pocitu vyvolá nemoc. Byl tento moment zvratem ve vývoji a k vytvoření vlastních australských destilérií?
Příznivci rumu po celé Austrálii se snažili nějak vypořádat s krizí odporného rumu z jihovýchodní Asie. Zkoušeli to například tvorbou koktejlů. Za pomocí různých ingrediencí usilovali o zamaskování benzínové chuti rumu. Rumové koktejly však údajně byly stejně odporně chutnající jako samotný rum. Jeden z populárnějších koktejlů se nazýval “Blow my head off”. Byl to mix rumu, brandy, kájenského pepře, tureckého opia a jedovatých(?) bobulí. Jak tento koktejl asi chutnal? A co se asi s člověkem dělo po jeho požití? To raději ani nechci vědět.