Moje rumová cesta
2013
Nikdy nezapomenu, jak začínala moje rumová cesta. Bylo to na letním Sázava festivalu a můj první den za barem v životě. Bylo krásné letní počasí. Má první objednávka cocktailu bylo, jak jinak než rumové mojito. Kontakt s hostem mne pohltil natolik, že první životní mojito skončilo bez máty. “Super” začátek. Ale i přes první nezdar jsem se nevzdal. Následoval barmanský kurz a dlouhé období dojíždění Praha – Brno.
Nevím, jestli to byl osud. V prosinci téhož roku jsem náhodou narazil na inzerát – hledáme barmana, v pro mne neznámém brněnském baru Cubana. Začal jsem zjišťovat, co je to vůbec rum. Asi bych to neměl nazývat jako degustace v porovnání s dneškem, ale povídání si s hosty o rumu mne bavilo do té míry, že jsem se rozhodl v Cubaně zůstat a rozvíjet se.
2014
Z barmanského kurzu mi v hlavě utkvělo jedno zajímavé přirovnání. “Lahve za vámi na barovém displeji jsou vaši vojáci a vy jste jejich generál. Musíte je znát dokonale, abyste věděli kdy je poslat do boje.” Začal jsem tedy studovat své vojáky. Samostudium o rumech zahrnovalo přechutnávání, zapisování si poznámek, hledání jejich příběhu, způsoby výroby – no prostě vše, co jsem dokázal najít a vstřebat.
Jestli si vzpomínám dobře, tak na mém začátku kariéry v Cubaně bylo zhruba 80-90 rumů. Spousta z nich mi při “studiu” nechutnalo. Jak by taky ano, když mým oblíbeným (ne)rumem byl elixír Capitán Bucanero.
V roce 2014 jsem stihl ještě půlroční spolupráci v Runway baru pod vedením Milana Bukovského. Musím přiznat, že to byla “dřina” a těžké období. Na druhou stranu, Milanovo vnímání gastronomie a barové kultury mne více než pozitivně ovlivnilo do následujících let. Musím mu za to zpětně poděkovat!
2015
Byl jsem ještě tak trochu frustrovaný z roku 2014. O jaké frustraci mluvím? Když jsem viděl jak jsou ostatní bary plné a ten náš jen polo-plný, mrzelo mne to. A o to víc, když lidé do baru přišli, ale otočili se ve dveřích se slovy, že rum nepijí. Většina z nich myslela tuzemák. Taková to byla doba.
A tak jsem si s každým takovým hostem vytvořil výzvu. Během 4 různých vzorků najdu rum, který jim chutná. Pokud to nezvládnu, cenu ochutnávky platím já. Nikdy jsem neplatil, a to protože jsem měl své vojáky velmi dobře nastudované !
Absolvoval jsem další barmanský kurz tentokrát pod hlavičkou Pernord Ricard se skvělými školiteli – Jan Braniš, Zdeněk Kortiš, Kateřina Kluchová, Aleš Půta, Martin Baťha… V celkovém pořadí jsem se umístil na 1. místě, což mi otevřelo dveře k dalším odborným kurzům a vzdělání. Mimo jiné odměnou byly také dva večery za barem v legendárním Bugsy’s.
Měl jsem velmi slušné znalosti všech destilátů, tak zvaného zbožíznalství a barmanství obecně. Avšak věděl jsem, že pokud se chci stát odborníkem, musím se rozhodnout v čem se budu specializovat. Rum, whisk(e)y, gin nebo cocktaily? Odpověď už možná tušíte.
Založil jsem RumMe a začal šířit rumovou osvětu i mimo bar. Bohužel si nepamatuji přesné datum vzniku, ale podle facebookové stránky RumMe by to mohl být 4. květen 2015.
Na konci léta jsem absolvoval měsíční rekvalifikační kurz s názvem “Složitá obsluha hostů.” A to proto, abych splnil legislativní kritéria pro získání živnosti – hostinská činnost. A tak mohla začít má oficiální cesta jako nezávislý rumový ambasador.
V prvním roce RumMe jsem měl na “na svědomí” 5 soukromých–firemních degustací a 2 veřejné.
2016
Aniž bych to na začátku roku 2016 tušil, byl to pro mne rok plný (nejen) rumového cestování. Má cesta začala výhrou 1. místa v soutěži regionálního kola Havana Club Master Class. Odměnou mi byl výlet na Kubu a návštěva rumové destilerie Havana Club.
Ještě před kubánskou expedicí jsme měli s partnerkou v plánu výpravu na jiný karibský ostrov – Martinik. Čekala mne první návštěva Karibiku. A vůbec první návštěva rumové destilerie. Konečně uvidím na vlastní oči to, o čem tak rád vyprávím.
Nezapomenutelná příroda a stejně tak nezapomenutelné aroma kvasící třtinové šťávy v palírnách. To jsou jedny z mnoha vzpomínek na Martinik. Celkově jsme navštívili 12 rumových destilérií – Saint James, Depaz, La Favorite, Neisson, J.Bally, La Mauny… “Přišel jsem na chuť” agricole rhumům. Po této cestě jsem naprosto propadl lásce k rumu.
Po návratu z Kuby mne čekala další životní cesta. Trvala rok a půl. V říjnu 2016 jsme odcestovali do Austrálie. Odlétal jsem s myšlenkou, že projekt RumMe zůstane v “hybernaci” a já budu psát rumový blog. “Bohužel” tolik nových, intenzivních zážitků z nepoznaného prostředí mělo za následek, že jsem se s RumMe na půl roku odmlčel.
Rok 2016 jsem končil s bilancí 6 veřejných ochutnávek a 8 soukromých. Poprvé jsem vedl kompletní degustaci v angličtině. Plus poprvé jsem si zkusil prezentovat rumy s veřejným stánkem na brněnském burger festivalu.
2017
V Melbourne jsem studoval obor zaměřený na gastronomii a management. První práci jsem si našel za barem ve španělské restauraci s příznačným jménem Bohemian. Do dnes vzpomínám na úžasné sangrie, chorizo, churros, paellu…
Láska k rumu mi však v srdci zůstala. 22. března 2017 jsem se vydal na masterclass s rumem Bacardi. Ze školení jsem odcházel ve velmi příjemném opojení a při cestě vlakem domů jsem měl čas přemýšlet. Uvědomil jsem si, že rum do mého života patří!
Jiskra zažehla oheň. Začal jsem s tvorbou nových webových stránek RumMe a pomalu jsem se dal do psaní příspěvků o rumu. Nejprve na facebooku a pak i na blogu RumMe. V září jsem stvrdil svůj úmysl vrátit se do rumového světa investicí $ 2000 do vzdělání. Absolvoval jsem týdenní kurz od IBD zaměřený na destilaci a výrobu whisk(e)y, rumu, ginu.
V průběhu roku jsem navštívil rumové destilerie Beenleigh, Bundaberg a spoustu dalších zaměřených na produkci ginu.
V roce 2017 jsem nevedl žádnou degustaci. Byl to pro mne rok znovuobjevení rumové vášně.
2018
Nové webové stránky jsou plně v provozu. A mé příspěvky na blogu se začínají množit. V lednu jsme procestovali Tasmánii. Která je takový malý ráj, co se týče australských palíren. Navštívili jsme 2 rumové destilerie (Adam’s a Lark) a 2 palírny na výrobu whisk(e)y.
V dubnu 2018 nás čekala cesta zpět do ČR. Udělali jsme si výlet skrze jihovýchodní Asii – Singapore, Malajsie, Indonésie, Filipíny. Prohlédli jsme spoustu nejen rumových barů, ale také pár rumových muzeií.
Z Austrálie jsme si dovezli pozitivní mentalitu nabytou životními zkušenostmi. Podvědomě jsem věděl, že se chci věnovat rumům ještě více do hloubky. A také, že si chci rozšiřovat praktické znalosti ve výrobě, destilování. Měl jsem na výběr 3 cesty, kudy se v kariéře vydat. Úspěšně jsem absolvoval pohovor u Rudolfa Jelínka. Byl jsem krůček od toho, abych začal pracovat ve výrobě největší destilerie ovocných pálenek v Česku. Bylo tam však pár ale, nad kterými jsem přemýšlel.
V tom mi zničehonic zavolala bývalá klientka, se kterou jsem spolupracoval před odletem do Austrálie. Chtěla po mne zařídit dvě degustace – rumovou a doutníkovou. Nemohla tušit, že jsem zpět v ČR. Bral jsem to jako znamení, že mám jít tímto směrem. Jestli to byl osud, netuším. Rozhodl jsem se, že budu 100% svého času věnovat RumMe.
Mé životní studium nepřestalo od 1. třídy základní školy. Po těžce zaplacených školách v Austrálii, jsem si říkal, že by bylo škoda nepokračovat ve studiu dále. Zejména když je naše školství v podstatě zadarmo. Přihlásil jsem se na dálkové studium oboru Vinohradnictví a vinařství na Mendlově univerzitě.
Na podzim mne čekala mezinárodní zkouška zaměřená na výroby rumu. Která navazovala na týdenní IBD kurz z Austrálie. Věřil jsem si. A tak jsem rovnou přeskočil základní úroveň. Přihlásil jsem se na 2. stupeň ze 4. Po dopsání testu jsem téměř nedoufal v úspěch. Naděje však umírá poslední. Za měsíc mi z Anglie dorazil dopis – s certifikátem o úspěšném složení zkoušky.
Pamatuji si, že podzim nebylo lehké období. V září jsem neměl peníze na zaplacení sociálního a zdravotního pojištění OSVČ. Tentýž den, co jsem to řešil, mi přišlo další znamení. Staronový klient potřeboval pár rumů na oslavu. Prodejem zásob jsem získal peníze na zaplacení pojištění i na financování degustace v dalším týdnu. Půl rok znovu fungování RumMe pro mne znamenal hodně zkušeností a celkově 16 degustací. Mimo 2 tasmánské palírny jsem tento rok viděl ještě jednu rumovou destileriie v Anglii a jednu na Kanárských ostrovech – Arehucas.
2019
Rok 2019 byl zlomovým. V lednu, jako většina nás, jsem vytvářel cíle. Při pohledu na číslo degustací, které jsem potřeboval zvládnout, jsem upadl do deprese. Přesto byl začátek roku slibný.
Důležitým momentem vývoje RumMe bylo přivítání prvního člena v týmu. Stal se jím kolega Jakub. Jeho schopnost organizace a vedení degustace se projevila hned další měsíc. A to při mé cestě na Guadeloupe. Společnými silami jsme během 2 dnů zorganizovali soukromou degustaci pro 100 hostů.
Po 3 letech jsem se těšil na návštěvu Karibiku, tentokrát Guadeloupe. Ostrov, který má hodně společného s Martinikem. Věděl jsem, co zhruba očekávat. Návštěva 11 destilérií – Bielle, Damoiseau, Bellevue, Bologna, Karukera…, posunula opět mé vnímání rumů. Na ostrově jsem se zaměřil na tzv. “single cane rhumy”.
Podzim byl z hlediska fungování velmi úspěšný. Za celý rok jsme zvládli 54 degustací, z čehož bylo 14 určeno pro veřejnost. V říjnu jsem uspořádal dobročinnou degustaci pro záchrannou stanici Československých vlčáků. Vybrali jsme 10 000 Kč!!!
Rok 2019 mi ukázal, že je reálné se uživit jako nezávislý rumový ambasador.
2020
Leden navazuje na “tempo” předešlých měsíců. Vypadá to, že to bude fajn rok.
Pátek 13. března chystám veřejnou degustaci “Blend your own rum” na zítřejší den. To ještě netuším, že se degustace neuskuteční. Ani další které mám naplánované na další týdny. Nastává období “temna” zapříčiněná virem Covid-19.
Ale já se nevzdám! Ve své rumové cestě jsem zažil spoustu nezdarů a udělal jsem mnoho chyb. Poradil jsem si s nimi, poučil jsem se. I teď budu bojovat dál!