Při plánování cesty do Liverpoolu jsem marně hledal nějakou rumovou zajímavost nebo dokonce destilerii , kterou bych navštívil (za to těch ginových je tu spousta) . Avšak věděl jsem, že se tu ukrývá rumový poklad a tajně doufal, že si k němu najdu cestu – The Main Rum Company.
Poslední pokračování z trilogie příběhu o Rumech z Liverpoolu. Doporučuji vám přečíst i předešlé články, abyste byli “v obraze”.
Společnost, o které jste možná neslyšeli
V Liverpoolu sídlí společnost The Main Rum Company (dále TMRC), která částečně navázala na fungování předešlé společnosti TTG ze Stanley Docks a má tu své sklady s rumem. Dokonce převzala jejich kanceláře a zůstala na stejné adrese, jen sklady byly přesunuty o kus dále. Vězte, že TMRC má na rumovou scénu velký dopad, i když její jméno na etiketách rumů nenajdete. Přeje si zůstat spíše utajená, upozaděná.
The Main Rum Company
Pojďme se podívat na historii společnosti. Ještě před založením společnosti v roce 1984, Benjamin (Ben) J. Cross de Chavannes spolupracoval s Demerara Distillers Limited (DDL), která Liverpool používala jako přístav pro přepravu svého rumu z Karibiku. Ben měl nápad, že bude nakupovat rum ve velkých objemech. A následně jej nechá dozrávat v přilehlých skladech dříve používaných pro tabák, čaj, cukr, kávu. A tak vznikla The Main Rum Company. Její hlavní účel je nákup rumu z destilérií, uložení jej ke zrání v Liverpoolu a následný prodej nezávislým “bottlerům”. Od založení uplynula dlouhá doba a dnes mají ve svých skladech opravdové skvosty.
Na krátkou zastávku v Holandsku
Píše se rok 2001 a holandský velkoobchodník zakázkových rumů E&A Scheer kupuje TMRC a stává se její mateřskou společností. E&A Scheer je na trhu s rumy přes 250 let. Velmi chytře doplnili své portfolio, jelikož dominancí holandské společnosti je nabízet firmám mladé blendy rumů do zhruba 8 let stáří a to bez dodatečného evropského dozrávání. Kdežto TMRC se soustředí na starší a vzácné rumy, které ještě ponechává dozrávat v sudech v liverpoolském klimatu. TMRC se zabývá blendování a také nabízí “single estate” rumy a “single mark” rumy.
Má osobní cesta za “pokladem”
Stojím před dveřmi čísla 43 na Canning Street, zazvoním a čekám na otevření. V mysli mne napadá, zda vůbec budu rozumět člověku, kterého za pár chvil poznám. Víkend strávený v interakci s místními obyvateli mi opět dokázal, že nejsem rodilý mluvčí. Stejně jako je v naší malé krajině spousta nářečí, tak na velkém území jako je UK o různorodých akcentech ani netřeba mluvit. Za pár chvil se mi představuje usměvavý chlapík Ian Smith (Ian S.), ředitel TMRC a vede mne do malé kanceláře se 4 stoly odkud řídí tu všechnu rumovou krásu. V rychlosti mne představí svým kolegyním a už jsme na cestě do vedlejší místnosti, kde probíhá blendování. Ian tu má malou výstavku s rumy, mezi kterými jsou někteří jejich odběratelé a pro porovnání při blendování tu má také běžné rumy.
Co si tak vybavuji za lahve – Compagnie des Indes, Bristol Classic Rums, The Duppy Share (z hlediska mladších složek rumu je asi spíše blendován v Holandsku), Marks & Spencer, Alnwick rum, Old man rum, plus speciální plnění jen pro anglický trh a další. Samozřejmě tu nemohlo chybět speciální vydání kooperace E&A Scheer (spíše TMRC) a Velier, jehož oficiálního uvedení na trh jsme se s přáteli před pár měsíci v Londýně účastnili.
Luca Gargano (Velier) a Carsten Vlierboom ( E&A Scheer) na oficiálním představení spolupráce 
Tropical ageing vs continental ageing -> Liverpool 
Chemická analýza rozdílnosti stejných rumů dozrávaných v jiném prostředí
Hned vedle malé výstavky s cca 30-40 lahvemi byla uzamčená bílá skříň. Po chvilce hledání Ian našel klíč a odemkl ji. Bylo tam zhruba na 150 rumů různých destilérií z různých časových úseků. V hlavě mi utkvěla lahev Domaine De Severin z roku 1984 (Guadeloupe – jednou se možná dostanu i k reportáži z návštěvy destilerie).
Old Man Rum Expressions No. 1
Mezi odběrateli z TMRC byl i Ian Linsley (Ian L.), který založil projekt Old Man Rum. Jméno rumu je inspirováno jeho tátou, který pracoval s třtinovým destilátem po celý svůj život. Přáním otce bylo blendovat rumy, které označoval jako “pure pot still heaven”. Bohužel majitelé tehdejší společnosti upřednostňovali blendování levnějších mladých rumů (max. 3 roky) z kontinuální kolonové destilace na konec dobarvené karamelem. Až jeho syn splnil tátovo přání, naneštěstí Ian v roce 2018 zemřel na rakovinu. Měl v plánu vydat ještě dalších “11 Expressions”. Ian Smith z TMRC mi pověděl, že i přes toto neštěstí chce jeho obchodní partner pokračovat v produkci speciálních rumů.
Old Man Rum Expressions No. 1 bylo vyrobeno pouze 250 lahví. Ian chvíli pátral mezi lahvičkami se vzorky a pak ji objevil. Nalil mi malý vzorek do skleničky s logem E&A Scheer a nechal mne ochutnat. V tu chvíli jsem ještě vůbec netušil, že degustuji jeden z cenově nejdražších rumů, co jsem zatím pil. Během mého zkoumání rumu, Ian vyprávěl o tvorbě tohoto unikátního blendu, Přezdívali mu Old Man 20. Důvodem byl počet blendování, než byl Ian L. spokojen s recepturou. Dále zmínil, že blend tvoří rumy z Barbadosu (W.I.R.D.), Jamajky (Hampden) a Guayany (DDL), věkové stáří 25-33 let, v sudové síle 58,5% alc. Ian Linsley nechtěl rum prodávat skrze žádnou velkou společnost kvůli přirážce (odhadovaná cena s přirážkou by byla přes £5000). A proto zvolil londýnský obchod Hedonism wines bez vysoké přirážky a to s “příznivější” cenou £3,750.
Snídaně v podobě tekutého zážitku
Bylo časné dopoledne a chvíli mi trvalo probudit chuťové a čichové buňky, ale pak to přišlo. Hampden se krásně projevoval svou ovocností a “funkem”, DDL zase olejnatostí (pravděpodobně použili různé destilační přístroje ze svého portfolia), jen W.I.R.D. se mi tam ztrácel někde v pozadí. Síla 58,5% byla jako na míru ušitá, pomáhala dlouhé dochuti. Byl to ideální vstup do nového dne.
Cesta do skladu
Mířili jsme do skladů na neurčité místo kdesi kolem Stanley Docks. Po cestě jsme se bavili o Liverpoolu a jak jinak než o rumech. Bylo zajímavé, že Ian si sám bez mého pobídnutí vybavil přesné jméno plzeňské společnosti, která odebírá velké množství rumu od E&A Scheer pro nejmenovaný “český” rum. Zmínil, že mezi jeho nejoblíbenější rumy patří Appleton Estate a Mount Gay. Samozřejmě jsem se ho zeptal na názor okolo doslazování rumů, jenom přeci v TMRC mají velkou možnost ovlivňovat odběratele. Řekl, že on sám razí filozofii “pure rums” (tedy bez doslazování) a ovlivňování. Když jsme dorazili na místo, poukázal na starou cihovou budovu se 6 patry a rozmluvil se o problému s údržbou, konkrétně okapy. Jelikož Liverpool v dané době trápily silné deště, okapy a svody nestíhaly sbírat vodu a ta zatékala až do skladu se sudy. Což jsme se mohli za chvíli přesvědčit sami.
“Bonded tea warehouse”
Budova za dob imperialismu sloužila jako celní sklad s čajem, ještě když byl drahou komoditou. Při vchodu dovnitř Ian upozornil na rozřezané dveře motorovou pilou z aktuálního víkendu. Představa toho, že by si snad někdo chtěl odnést sud rumu, mne mírně rozesmála. Po chvilce se potkáváme s Bobem, který se o sklady stará a bude nám dělat průvodce. Bere světelnou lampu a vyrážíme. Vcházíme do starých železných dveří, které mají na sobě nápis “This is not emergency exit”. Jiné zvláštní označení nemají. První kroky po schodech provází známá vůně – andělská daň.
Sudy, sudy, sudy….
Podle Boba je ve skladu aktuálně uloženo 12.000 sudů, z čehož zhruba 2.000 je obilný destilát dozrávající na whisk(e)y a zbytek rum. Sudy jsou v 5 patrech ze 6, důvodem je končící výtah v 5. patře. Ian poznamenal, že tu mají sudy s rumem i jiné společnosti. Andělská daň dosahuje v prvním roce 3,5% a v dalších letech klesá na 2,5%. Ian zavtípkoval o globálním oteplování, když zmínil, že u některých sudů v posledních letech evidují až 4,5% andělské daně v průběhu prvního roku. TMRC nakupuje jen sudy z amerického dubu, s Ianovou poznámkou, že Jim Beam před prodejem sudy vyplachuje a tak připravuje dřevo částečně o bourbonové tóny. Avšak při průchodu tmavým vlhkým skladem vidím i sherry butts a port pipes – pravděpodobně je používají jiné společnosti.
Zajímalo mne, za kolik peněz nakupují sudy z Ameriky. Překvapila mne poměrně malá částka 120$, plus přeprava do Evropy. Avšak je třeba si uvědomit, že TMRC jenom v minulém roce prodala rum v objemu 700 sudů (cca 130-140 tis. litrů) a nově naplnila 1000 sudů (cca 200 tis. litrů). Částka za sud je tedy z větší části ovlivněna objemem obchodů a samozřejmě dobrými kontakty. Na to Bob prozradil, že o patro výše jiná společnost nakoupila 29 sudů z japonského speciálního dřeva Mizunara za £ 50,000,
Ian pověděl jen o pár značkách rumů, které v sudech uchovávají a to z Foursquare, Port Morant, Mount Gay, nespecifikovaný kubánský rum. Asi největší zajímavostí byly dvě palety plné flagon s originálním rumem britského námořnictva z roku 1953,
Liverpool = úžasný zážitek
V Liverpoolu jsme strávili úžasný prodloužený víkend. První den nás čekala “City tour guide” se skvělým průvodcem Mattem. Během necelých 3 hodin se dozvíte vše podstatné o historii Liverpoolu a projdete všemi důležitými místy. Díky jemu nám neunikly ani ty nejmenší vtipné detaily, které bychom samotní svým okem nespatřili. Druhý den jsem měl velké očekávání od ginové destilerie s příznačným názvem “Liverpool Gin Distillery”. Mé očekávání bylo naplněno. Zážitek vytváření vlastní receptury ginu a následné vlastnoruční destilace mohu doporučit nejen milovníkům ginu. A za třetí den musím poděkovat Ianovi z The Main Rum Company. Jsem velmi vděčný za možnost poznat další část rumové historie, tentokrát ukryté a neokoukané.
