Degustace rumu Brno: Jak jedna změna rutiny vytvořila unikátní zážitek

Znáte to taky? Máte svůj zajetý rituál, zvyk, a ani vás nenapadne, jestli by to nešlo jinak. Jestli by to nešlo lépe.

Degustacím rumu se věnuju přes 12 let. S úsměvem říkám, že „učím lidi pít“. Mám svá oblíbená místa, jako je Cubana Bar, kde moje degustace rumu v Brně pravidelně probíhají. Znám tam každý kout a mám vše naplánované krok po kroku. Jsou to ty klasické „zajeté koleje“, kde nad změnou v podstatě nepřemýšlíte.

Kvalita nad kvantitou (doslova)

Mým mottem vždy byla a bude kvalita nad kvantitou. Vždy jsem chtěl dělat spíše menší degustace s větší přidanou hodnotou a lepším zážitkem pro hosta. Ze zkušenosti vím, že strop pro řízenou degustaci je za běžných podmínek 15–20 lidí.

Jasně, jde to udělat i pro 50 osob. Ale musím říct, že uřídit každý rušivý element je pak větší oříšek. Stačí pár hostů, kteří se přišli spíše socializovat, a zážitek těch, kteří přišli doslova čerpat rumové znalosti, klesá. V takovou chvíli musím dělat kompromisy a prezentaci uzpůsobit „nacítění“ publika. Ale když se sejde 15 zapálených lidí na stejné vlně? To je pak nezapomenutelný večer.

Když „chyba“ v plánu změní pravidla hry

V Cubaně máme krásný dřevěný salonek s úžasnými sedačkami, které tvoří skvělou atmosféru. A ideální kapacitou 10–12 osob. Nedávno se ale stalo něco jiného.

Na degustaci zaměřenou specificky na barbadoskou palírnu Foursquare jsem neměl vyprodáno. Úplně jsem se nedivil. Ochutnávku jsem zaměřil spíše pro „pokročilejší“ rumaře. Avšak, výsledek – hodnocení degustace hosty mi ukázal něco jiného. A sice, že kvalitní rum (Foursquare) dokáží docenit i milovníci rumu, kteří jsou teprve na počátku své rumové cesty.

Nenaplněný „full house“ mi dal prostor pro změnu. Místo abych klasicky stál „v čele“ a prezentoval,prostě jsem si k hostům přisedl.

Degustace rumu Brno: Od prezentace k diskusnímu kroužku

Nevím přesně, v jaký moment mi to došlo, ale atmosféra se okamžitě proměnila. Najednou jsme si byli všichni rovni. Místo klasické přednášky se rozjela hluboká diskuze a sdílení zážitků. Připadalo mi to jako setkání starých přátel nebo uzavřeného rumového klubu, kde má každý stejné právo sdílet své dojmy.

A to i přesto, že tři hosté byli na začátku své cesty a zbylí dva už byli, vinařskou terminologií, „prokousaní“ k výrazným chutím.

Výsledek?

• Místo obvyklých 1,5 hodiny (klasicky však končíme u 2 hodin) jsme končili po 3 hodinách.
• Kdybych degustaci oficiálně neukončil, sedíme tam nejspíš dodnes.
• Všichni odcházeli nadšení (což je doufám standard, ale tentokrát v tom bylo něco víc).

Stačilo jedno malé vybočení z rutiny a z degustace, kterou znám slovo od slova, se stal úplně jiný zážitek i pro mě.

PS: Abych byl úplně upřímný, dalším důvodem, proč jsem si k nim tehdy sedl, byla prostě moje únava. Někdy je ale fajn nechat se únavou dovést k něčemu novému a lepšímu.