Dominikánská republika a Haiti spolu tvoří ostrov Hispaniola (ze španělského La Española). Na mapě ostrov nepůsobí nikterak velice, ten je však bezmála stejně velký jako Česká republika. A po Kubě je druhým největším karibským ostrovem. Dominikánská republika sídlí na východní části ostrova a zaujímá zhruba 2/3 území, její rozloha je 48.442 km2. Sčítání lidu z roku 2018 uvádí, že na východní části ostrova žije téměř 10 300 000 obyvatel. Hlavním městem je Santo Domingo a populace je rozdělena mezi 16% bělochů, 11% černochů a 73% míšenců. Ostrov je vzdálen jen 2 hodiny letu z Miami, méně než 4 hodny letu z New Yorku a okolo 8 hodin z Evropy.
Kryštof Kolumbus objevil ostrov při své první výpravě do tehdejší Západní Indie v roce 1492. Hispaniola stala se odrazovým můstkem pro španělskou kolonizaci Karibiku. Domorodým obyvatelstvem Dominikánské republiky byly Tainové. V roce 1697 Španělé zjistili, že 1/3 západní části ostrova je pod nadvládou Francouzů. Tato část ostrova v roce 1804 vyhlásila nezávislost a stala se dnešním Haiti.
Zbytek ostrova usiloval o nezávislost nad španělskou vládou, což se mu povedlo v roce 1821. Avšak krátce na to byl obsazen vojáky Haiti. Další nezávislost Dominikánské republiky byla vyhlášena v roce 1844. V 60. letech se ještě na určitý čas stává kolonií Španělska, jako ochrana před britskými námořníky. Konečná nezávislost na Španělsku byla vyhlášena v roce 1865.
Původní obyvatelé neznali cukrovou třtinu, a proto si vyráběly alkohol z kukuřice, bylinek a juky(yuca). Proces byl následující: ženy nejprve přežvýkaly směs vytvořenou z kukuřice, následně jej vyplivly do velkého kotle, kde byla směs doplněna o bylinky a ostatní ingredience a přivedena k varu. K tomu aby dosáhli opojného stavu, taktéž sloužily sušené tabákové listy a inhalování jejich výparů nebo prášek z tropického stromu tamarind, který měl halucinogenní účinky.
Důležitým poznatkem je, že sazenice cukrové třtiny Kryštofa Kolumba v roce 1493 nepřežily cestu po moři. Trvalo dalších 7 let, než Pedro di Atienza úspěšně dovezl a rozmnožil sazenice cukrové třtiny na Hispaniole. Tedy alespoň podle zdrojů Pernod Ricard Akademie.
Dominikánská republika a její krásy – Národní palác
V roce 1506 byla na Hispaniole poprvé vytlačena šťáva z cukrové třtiny. V letech 1720 až 1778 bylo zakázáno vlastnit destilační kotel na výrobu aquardiente. Nastala první prohibice výroby rumu. Rok 1791 byl spjat s evidencí 173 destilérií a 792 plantáží s cukrovou třtinou. Na přelomu 19. století již bylo evidování 183 destilérií a 793 mlýnů na výrobu cukru. Opravdová výroba rumu začala v roce 1863, kdy výrobci ze Santiaga vlastnili kotlíkové přístroje na výrobu rumu a produkovali okolo 10 galonů rumu (zhruba 38 litrů).
Přelom 19. a 20. století znamenaly pro dominikánský rum a cukrovarnictví velký rozkvět. Dominikánský rum byl oceněn několika medailemi na světové výstavě v Bruselu. Významnou událostí pro dominikánský rum bylo přemístění rumu Brugal z Kuby. Kde byl založen v roce 1888 a v roce 1897 přesídlil do Puerto Plata. Následovaly důležité milníky jako hygienická kontrola výroby rumu a vznik pravidel pro producenty rumů, zavedení daně z alkoholu, Brugal získává ocenění pro svůj rum v Miláně a dalších výstavách.
Romaña and Barceló Sociedad en Comandita, byl název společnosti, pod kterou začal vyrábět rum španělský imigrant z Malorky, jeho jméno bylo Julian Barceló. První rumy Juliana byly nazývány „Jacas“ a „Carta Real“, bohužel v září 1930 byla jeho továrna zničena cyklónem. Po této katastrově se nevzdal a se svým bratrem Josém založili podnik pod jménem „Barceló and Co“.
Dominikánská republika a Haiti tvoří ostrov Hispaniola
Velká hospodářské krize a období po ní znamenaly pro dominikánský rum těžké časy, kdy výroba rumu byla kontrolována daňovými úředníky takřka minutu po minutě výroby. Avšak spotřeba rumu v zemi razantně rostla. Produkce se zvýšila ze 422.153 litrů v roce 1936 na 4.661.490 litrů v roce 1956. V tomto období byly stanoveny další zákony týkající se rumu jako například použití maximálně 65 galonových sudů pro zrání rumu, minimální doba zrání rumu pro vnitrostátní užití byla stanovena na 1 rok a maximálně 5 let od doby umístěný rumu do sudu. Použití označení „viejo“ nebo „extra viejo“ mohly nést lahve jen v případě, že rumy byly bez přidání mladého nestářeného rumu. V roce 1937 rum nebyl stále exportován z Dominikánské republiky, až v roce 1945 byly stanoveny pravidla pro export. Nacházející roky se nesly ve znamení velkých investic do rumového průmyslu, jelikož byl rozpoznán velký potenciál tohoto odvětví.
Brugal, Alcoholes Finos Dominicanos, Oliver & Oliver, Barceló, Siboney, Matusalem, Atlantico, Bermudez, Presidente, Cubaney, Relicario, Atlantico a spousta dalších…
English 
Čeština